Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

 

czechpointPolicko.czMuzeum papírových modelůhttp://www.sportvpolici.cz/Místní akční skupina Stolové hory

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

Exporty do RSS

RSS 0.91 RSS 1.0 RSS 2.0 Atom 1.0

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie Pellyho domů

Dne 20. září 2001 rozhodlo Zastupitelstvo města Police nad Metují na veřejném zasedání svým hlasováním o koupi tzv. „Pellova domu“ do majetku města. Nebude proto možná na škodu připomenout si při této příležitosti i stručnou historii této budovy.

Dnešní podoba budovy s číslem popisným 75 pochází z r. 1931, kdy její majitel - továrník Vilém Pelly starší - dokončil koncem dubna celkovou přestavbu svých tří budov popisných čísel 75, 76 a 268 a spojil je do jednoho celku podle návrhu pražského architekta ing. Aloise Dryáka (mj. i autora architektonického řešení pomníku sv. Václava v Praze). Každá z těchto tří samostatných budov měla však do této doby své vlastní a zajímavé osudy ...

 pellyho domy 1870

Budova čp. 75

První známý majitel tohoto várního domu zvaného „Bečkovský“, jakýsi Benedikt (Beneš) Bečka, se nám objevuje v městské knize r. 1571.

V 17. století byl jeho majitelem také Valentin Pařízek Kladrubský, který se r. 1620 zúčastnil s primasem Janem Koukalem jednání s králem Fridrichem Falckým o prodeji polického benediktinského panství městu. Dům roku 1617 vyhořel a spáleniště zůstalo pusté po celou dobu třicetileté války. Obec „městiště“ znovu prodala roku 1669 Jiříkovi Pejskarovi za 35 kop míšenských grošů. Teprve ale až r. 1673 zde postavil, na této „poustce“, svůj nový dům Michal Tér.

V roce 1779 jeho potomek v páté generaci, mydlář Jan Tér, se uvolil přenést na tento dům ubytovací povinnost pro důstojníky vojsk při jejich průtazích městečkem (povinnost dosud vězela na domě Vojtěcha Reimanna v čísle 96 - byl to známý hostinec „U beránka“). Přibližně od této doby zde byl umístěn hostinec, který roku 1789 za 3.500 zlatých koupil František Kaufman, zvaný přezdívkou „Kafíra“, a který zde kromě hostince měl také umístěn c. k. sklad soli. Roku 1793 převzal hostinec jeho syn František Kaufman a dal tomuto hostinci název „U zeleného stromu“. Jeho syn Josef Kaufman se ujal vedení hostince roku 1815 a bez vědomí a úředního povolení obce zde roku 1824 zřídil zájezdní hospodu, což způsobilo spor s obcí (protože již v Polici jedna formanka byla – „U černého koně“ v čp. 79). Spor však ale hladce urovnalo 100 zlatých pokuty a 40 zlatých roční daně do městské pokladny.

Hostinec 19. dubna 1842 při velkém požáru města vyhořel a ještě ten samý rok byl tehdejším majitelem Antonínem Matoušem z Krčína znovu obnoven a postaven jako dvoupatrový.

Roku 1864 koupilo tento dům za 14.000 zlatých město Police a hostinec pronajalo na jeden rok Antonínu Kynclovi, pak na 12 let barvíři Kristiánu Bernhardovi. Za něho byl hostinec za prusko-rakouské války Prušáky dne 26. 6. 1866 celý vyrabován a bylo prý tenkrát velké štěstí, že zase nevyhořel.

V roce 1868 byl do budovy umístěn archiv a obecní kancelář města Police, která dosud měla své sídlo v pronajatých místnostech domu na náměstí čp. 18, u bývalého purkmistra Františka šolce, když radnice čp. 98 byla od roku 1850 obsazena okresním soudem a berním úřadem.

Hostinec během let vystřídal řadu nájemců, z nichž posledním byl dlouhá léta, od roku 1909, Antonín John. Hostinec „U zeleného stromu“ byl pokládán za jeden z nejlepších hostinců v Polici a býval sídlem mnoha korporací a spolků, byl dějištěm mnoha významných událostí, plesů, výstav, hrálo se zde ochotnické divadlo.

Po přestěhování obecního úřadu do původní rekonstruované budovy radnice (čp. 98) roku 1919 se obecní zastupitelstvo 28. května 1920 rozhodlo, aby tento obecní dům čp. 75 byl prodán za 60.000 korun československých továrníku Vilému Pellymu, který sídlil ve vedlejším domě čp. 76. Přičemž se Vilém Pelly zavázal, že do osmi let zboří část svého vedlejšího domu čp. 76, tak aby ulice z náměstí k Bezděkovu, která byla dosud velmi úzká, mohla být rozšířena. Vilém Pelly slib splnil roku 1928, kdy vyboural část svého domu čp. 76 a obě budovy i s výrobnou likérů čp. 268 stojící vedle, zcela přestavěl a spojil je v jeden celek, dokončený roku 1931.

Budova čp. 76

První majitel tohoto právovárečného domu, nazývaného „Klesáčkovský“ je znám z roku 1580, kdy dům v závěti odkázala Magdalena Klesáčková Markétě Koukalové. Ta jej roku 1601 postoupila svému manželovi, Janu Koukalovi, vnuku Magdaleny Klesáčkové.

Dům roku 1617 vyhořel a jako spáleniště zůstal po celou dobu třicetileté války, za které zmizeli, jako tehdy i mnoho jiných obyvatel městečka, i jeho majitelé.

Roku 1672 dům převzala polická obec a rok nato dům při požáru města vyhořel. Spáleniště koupil roku 1673 Jakub Turek a postavil zde nový dům. Po něm následuje celá řada majitelů, jejichž jména nám dnes již celkem nic neříkají.

Od roku 1804 se stal majitelem domu Kristián Pejskar, obchodník a c. k. skladník tabáku. Nás bude zajímat, že zde byla za Pejskara umístěna první poštovní expedice, tj. sběrna náchodského poštovního úřadu. Jednou týdně tehdy chodil z Náchoda do Broumova pěšky poštovní posel s koženým pytlem, ve kterém přinášel a odnášel psaní. V roce 1829 dům zdědila po zemřelém manželovi Josefa Pejskarová. K domu patřilo také hospodářství se 4 kravami a na zahradě domu, která sahala až k dnešnímu prostranství u Damiánky, stály chlévy a velká stodola. Dům 19.dubna 1842 při obrovském požáru města vyhořel a ještě ten samý rok byl zase obnoven. Roku 1844 byl v tomto domě zřízen první c. k. poštovní úřad v Polici.

Roku 1848 dům koupila Marie Breuerová, rozená švorčíková, schovanka Josefy Pejskarové. Její manžel František Breuer, bývalý koželuh ze Žacléře, zde vedl poštu a měl zde c. k. loterní sběrnu a sklad tabáku. Po jeho smrti Marie Breuerová dům pronajala nejprve Františku Lamkovi, rolníku z Bezděkova a pak krupaři Floriánu Košťálovi.

Pro zajímavost lze uvést, že až do r. 1858 byl nad domovními dveřmi budovy zasazen do omítky kamenný bochník chleba jako památka na velkou drahotu a hlad v roce 1805.

Roku 1868 koupil dům za 6.000 zlatých krupař a obchodník s dřívím Josef Pelly pro svého syna Viléma, vyučeného v Novém Městě n. M. kupectví. Od roku 1870 zde začal mladý Vilém Pelly s výrobou lihových nápojů, s firmou ještě nesoucí otcovo jméno.

Josef Pelly, kterému říkali „krásný mlynář“, se odstěhoval do koupeného podklášterního mlýna (čp. 3) a tam roku 1874 zemřel. Vilém Pelly se pak oženil s Františkou, dcerou hostinského Kristiána Bernharda ze sousedního domu, z hostince „U zeleného stromu“. úspěšná výroba kořalek a likérů, vyhlášených svou kvalitou až v Prusku, přinášela obrovské zisky a Vilém Pelly, kterého záhy nazývali milionářem, se stával nejbohatším v Polici.

Nejprve začal kupovat zemědělské usedlosti v okolí a pak i další nemovitosti (např. hostinec „Itálii“ v Náchodě, hostinec „U Mostu“ v Hronově).

V roce 1895, po konjunktuře, kterou způsobila „suchodolská zjevení“, zahájil stavbu továrny – přádelny bavlny. Popis všech dalších podnikatelských aktivit Viléma Pellyho by si však vyžádal větší prostor. Budova čp. 76 doznala při přestavbě zahájené roku 1928 podstatných změn, byla zpoloviny zbourána, dnes je z původního domu čp. 76 patrná nižší část domu s balkonem a terasou na střeše. Původní vzhled obou sousedících budov nám tak dnes připomínají již jen staré fotografie.

 po roce 1906

Dům čp. 268

Tato budova má mnohem mladší historii. Když Josef Pelly kupoval r. 1868 dům na náměstí čp. 76, prodal (aby poněkud ušetřil) část zahrady s chlévem a stodolou, která k domu patřila, sedláři Antonínu švorčíkovi. Ten roku 1869 stodolu zbořil a postavil si zde nízký zděný domek. V roce 1886 získal tento domek Vilém Pelly, který švorčíkovi za něj dal svůj domek čp. 205 stojící nedaleko v Nádražní ulici, k tomu nádavkem ještě přidal 2 korce polí a 3.000 zlatých v hotovosti.

Pelly neváhal švorčíka tak přeplatit, protože nutně potřeboval získat větší prostory pro svoji mohutně rostoucí výrobu a obchod s kořalkami. Na místě tohoto domku pak postavil velkou výrobnu lihových nápojů, sahající až k jeho domu, a kterou při zmíněné přestavbě, zahájené r. 1928, ještě podstatně rozšířil.

Přestavbu svých domů dokončil Vilém Pelly starší roku 1931, v době, kdy mu již bylo 80 let.

Od roku 1937 byla v domě umístěna expositura státní policie, které tehdy vznikaly za napjaté situace v národnostně smíšených pohraničních okresech.

Vilém Pelly starší zemřel 26. března 1939. Ještě před svou smrtí, v roce 1935, provedl úpravu svých majetkových poměrů - výrobu likérů a prodej lihovin oddělil od ostatních průmyslových podniků a převedl je na své dcery Františku Schimmerovou a Vilemínu Menčíkovou, což se po letech nakonec ukázalo jako velmi prozíravé.

Syn Vilém Pelly, majitel ostatních průmyslových podniků, zemřel 18. března 1942 a jejich řízení se ujala sestra Vilemína.

1. května 1942 byla z textilních podniků a cihelen vytvořena akciová společnost. Protože ve správní radě akciové společnosti zasedali i dva Němci, byla r. 1945 výměrem Okresní správní komise, na základě dekretu presidenta Beneše č. 5 o zavádění národní správy na majetky Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů, zavedena do firmy akc. spol. Pelly národní správa. Továrna byla nakonec podle dekretu presidenta č. 100 vyhláškou ministra průmyslu Bohumila Laušmana z 27. 12. 1945 znárodněna.

Výroba likérů byla vedena národním správcem a znárodněna r. 1948. Koncem r. 1951 byly výměrem ministryně potravinářského průmyslu Ludmily Jankovcové vyňaty nemovitosti likérky z majetkové podstaty n. p. Východočeské lihovary a octárny a začleněny do n. p. META Police n. Met., celá výroba lihovin v polické pobočce zrušena a výrobní zařízení odvezeno do Hradce Králové.

V budově čp. 75 bylo zřízeno podnikové ředitelství národního podniku META, který vznikl z majetkové podstaty fy Pelly, v uvolněných prostorách likérky bydlely krátký čas řádové sestry, pracující v Metě. V roce 1958, kdy byl n. p. Meta připojen k broumovskému n. p. VEBA, bylo ředitelství zrušeno a z budovy se stal na dlouhá léta „Domov mladých“ – internát učnic, přicházejících do Veby pracovat z téměř celé republiky, převážně však z Moravy (a mnohem později i z daleké Kuby). V domě byl také již od první republiky umístěn obchod s potravinami Marty Stráníkové (později zde prodával Jaroslav Pášma) a od roku 1965 obchod s hračkami a sportovními potřebami. V patrech domu čp. 268 byly byty a měl zde svou ordinaci i praktický lékař MUDr. Otakar Mazáč.

V roce 1992 byly z majetku s. p.VEBA budovy čp. 75 a 268 vydány v restituci zákonné dědičce Ireně Adámkové, vnučce Františky Pellyové – Schimmerové. Od této doby, kromě bytů v čp. 268, je budova čp. 75 částečně pronajímána ke komerčním účelům. Je však zcela jisté, že si tato poměrně zachovalá budova, jedna z výrazných dominant náměstí, zaslouží důstojnější využití než jako obskurní prodejna textilu bůhvíjaké provenience.

Miroslav Pichl

1942