Socha sv.Floriána

Fotografie nás přivedla na ulici původním jménem ulice Ostašská, poté přejmenovanou na třídu Rudé armády, dnes nazvanou Na Sibiři. Zde, u křižovatky ulice K Sídlišti, stojí jedna z dalších soch polické přírodní galerie svatých: svatý Florián. Zdařilá rokoková skulptura, nyní kolem dokola obklopená zástavbou domů, byla v době, kdy byla postavena „pod panským polem" u zdi klášterní zahrady, vedle cesty k Bukovici, zcela osamocena a prakticky zde končilo městečko Police.

Svatý Florián byl voják z římské osady Laureacum (na místě dnešního města Enns - Enže, na území Horních Rakous nedaleko Lince), kde podle tradice zvěstovali evangelisté sv. Marek a Lukáš evangelium. Když se Florián, obrácený na křesťanství, nechtěl zříci Kristovy víry, dal jej roku 304 vyšetřující soudce Aquilinus mučit (bylo to v době pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána) a nakonec vhodit do řeky Enže s mlýnským kamenem uvázaným kolem krku. Kolemjdoucí objevili jeho mrtvé tělo, které prý bylo sledováno velikým orlem, dokud je neodnesli k pohřbení. Jeho ostatky pak vykonaly dlouhou pouť: z původního hrobu byly přeneseny do augustiniánského kláštera v Linci, poté do Říma a nakonec je polský král Kazimír vyžádal na papeži a ostatky sv. Floriána, od této doby polského patrona, byly roku 1183 uloženy v nově postaveném chrámu v Krakově jako záštita proti Rusům.

Svatý Florián se stal oblíbeným světcem v Rakousku a Bavorsku, rovněž i v Čechách, ale málokdy se vyskytuje v Itálii. Protože podle pověsti zázračně uhasil plameny hořící budovy (či celého města) jediným vědrem vody (podle jiné legendy pouhou modlitbou) je vzýván jako ochránce proti požáru a jako patron hasičů. Je zobrazován jako římský voják nebo středověký rytíř, někdy nese korouhev s křížem nebo mlýnský kámen, zpravidla však drží v ruce vědro či jinou nádobu, ze které lije vodu na hořící dům.

Takto jej spatřujeme i v Polici: římský voják s korouhví v levici lije vodu na hořící dům. Kdy byla tato socha pořízena se můžeme dočíst v knížečce P. Cyrila Františka Kaněry, OSB (od roku 1867 do r. 1880 kaplana v Polici a polického faráře v letech 1900-1910) „Pamětnosti farní osady Polické nad Metují" (1872) kde rodák z Horní Radechové uvádí: „Socha sv. Floriana na silnici k Bukavici zřízená od vrchnosti v r. 1774..., což je však zřejmý omyl pana faráře, který špatně počítal, protože poněkud jiný letopočet nám dodnes skrývá chronogram v ozdobné kartuši na podstavci sochy: SANCTO FLORIANO MARTYRI EX VOTO DICAVIT (Věnováno podle slibu svatému Floriánu mučedníku) - ať počítáme jak počítáme, součet římských číslic nám dává letopočet 1779. V každém případě však byla socha (dnes zapsaná kulturní památka města Police nad Metují č. 5793) pořízena za břevnovsko-broumovského opata Štěpána Rautenstraucha (1773-1775), což zřetelně dokládá sdružený znak opata a konventu břevnovského kláštera s iniciálami S A V, které značí jméno opata: Stephanus Abbas Břevnoviensis. Zato druhá část poznámky P. Kaněry k soše sv. Floriána odpovídá skutečnosti: ... ku kteréž každoročně koná se processí v neděli po sv. Florianu, aneb padne-li sv. Floriana na neděli, hned tu neděli." Kronikář Jan Lege (od něj ji převzal i V. V. Tomek) nám zachoval zprávu o jedné takové události: ...„4. května [1800] slavilo se jubileum v den sv. Floriana a týden po tom díkůvzdání, že Bůh Polici po celé minulé století od neštěstí ohně zachrániti ráčil"...

Pěknou plastiku sv. Floriána se všemi atributy světce rovněž můžeme nalézt na náhrobku hlavňovského rolníka Floriána Berky na polickém hřbitově (je zazděn ve hřbitovní zdi) nebo spatřit v Broumově na tzv. Malém náměstí (kdysi zvaném Florianusplatz). Tento Florián stál až do roku 1857 u brány do klášterní zahrady v Broumově a dělal společníka soše sv. Václava, která se zase dostala až na Bělskou ulici v Polici nad Metují. Ale o ní zas někdy jindy.